Zimní slunovrat, keltský Yule nebo také staroslovanský Kračun.

Magického 21. prosince nastává nejdelší noc v celém roce a v naší historii má tento den čestné místo, jako jedno z nejposvátnějších období.

V keltské tradici je zimní slunovrat oslavou znovuzrození světla a tepla do našeho světa. Tento svátek

se nazývá Yule nebo Yuletide a pochází ze staroanglického slova “kolo”, které podle pověsti představuje
cestu slunce po obloze, stejně, jako staroslovanský název Kračun („kráčet“).

Mezičas mezi úmrtím a narozením Slunce, tedy přesně noc slunovratu je brána jako chvíle, kdy mizí hranice mezi světem a podsvětím a mohou se do našeho světa dostat různé negativní bytosti.

Aby se lid ochránil, Zapaloval se při západu Slunce oheň a musel
hořet celou noc. U ohně se také bdělo celou noc, neboť to bylo jediné bezpečné místo. Nejednalo se o žádný malý ohýnek, nýbrž to byla pořádná vatra, u které se sešla celá vesnice. (To bylo později trnem v oku církvi – takže se ohně zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu – odtud zvyk zapalování svíček o Vánocích.)

Nenechme se zmást, během slunovratu probíhaly bujaré oslavy, které probíhaly po následujících 12 dní. U slavnostního stolu vždy prostřeli jedno místo navíc, protože věřili, že i v tento večer k nim mohou zavítat duše zemřelých předků.

Jídla, které nesměly chybět především jablka jako symbol zdraví, ořechy jako symbol hojnosti a česnek
pro ochranu. Pak také pečivo, kulatý chléb nebo oplatka symbolizující Slunce a také slavnostní koláče. Po večeři se velký koláč rozdělil mezi všechny členy rodiny, aby v následujícím roce zůstali všichni pospolu.

Lidé se veselili a na dlouhou dobu se naposledy pořádně najedli. S jídlem se pak až do jara šetřilo, aby vydržely zásoby.

Během této doby lidé zdobili své domovy chvojím, jmelím, cesmínou a jinou zelení. Zelené neopadávající větvičky jehličnanů pro ně byly symbolikou věčného života.

Tradičně probíhalo věštění, týkající se různých oblastí života od lásek a svateb, až po předpověď

na následující rok, tykající se především úrody a počasí, a to každý den ze dvanácti kouřových nocí jako jeden měsíc v roce.

Nejdelší noc v roce byla pro pohany svátkem smrti a následného znovuzrození. Věřili,

že v okamžiku slunovratu umírá král zimy,
aby se mohl narodit král jara v podobě malého dítěte. Symbolika děťátka byla využita křesťanskou církví, která uměle posunula svátek Vánoc a narození Ježíška právě k datu zimního slunovratu, času velkých pohanských oslav. Mnoho vánočních zvyklostí, které dodnes dodržujeme, pochází právě z pohanského období a oslav svátku Yule.

Typickými barvami pro oslavy zimního slunovratu jsou červená, nachová, zelená a bílá.. Zelené neopadávající větvičky jehličnanů pro ně navíc byly symbolikou věčného života. Původně keltským zvykem je i ozdobený stromeček, dnešní tradiční symbol Vánoc. Naši předkové na něj věšeli drobné obětinky určené božstvům.

Když se na chvíli zastavíš, ucítíš, jak tě období Zimního slunovratu volá k zastavení a rozjímání. Všímej si, jak se ti na mysl dostávají myšlenky vděčnosti. Vděčnosti za děti, rodinu, partnera, střechu nad hlavou. Všímej si těch okamžiků a vědomě si je prožij. Nech všechny své smysly, aby ti pomohly uložit tu chvíli navždy do tvých vzpomínek.

Zkus cíleně párkrát denně zpomalit a nacítit si, jak na tebe toto magické období působí. Je to čas opředený staletími tradic a síly, které se v kolektivním vědomí stále nacházejí a i ty je můžeš ucítit.